kAOri candles

Aktualizováno: 28. 10. 2021





myšlenka

počátek


...naše cesta...


mýma očima


Jak už to tak v životě bývá, některé věci do života přijdou nečekaně a vy cítíte , že právě toto se mělo stát. Jen se usmíváte a necháte to proudit.

Stejně tak tomu bylo i při setkání s Adriankou, dříve mojí šéfovou, nyní velmi dobrou kamarádkou. Setkaly jsme se po mém návratu z cest, kdy jsem hledala narychlo práci. Adri přišla na pohovor a já z ní měla respekt. Uměla se velmi dobře chovat, působila schopně. Možná i ten slovenský jazyk dodával pocitu přísnosti. Hned jsem věděla, že tato žena si u mě získá respekt. Tak nějak jsem cítila, že si ho zaslouží.

Jak plynul čas, začaly jsme s Adri víc a víc mluvit o životě a zjistily jsme, že jsme vlastně v mnoha ohledech hodně podobné. Vzájemně jsme začaly být jedna pro druhou oporou a věřily jsme v naše sny. Poznaly jsme, že jsme obě kreativní, no každá trochu jiným způsobem.

Sebe bych popsala jako ženu, která se nebojí ušpinit si ruce a zároveň jsem velmi organizační typ. Jak by řekla moje nejlepší kamarádka, jsem tzv. "dotahovačka". Tyto vlastnosti se ke keramice velmi hodí.

Adri je zas zaměřená na vizuální stránku, krásné písmo, hezky promyšlené texty a posty na instagram, cit pro detail.

No, úžasné spojení... a těch si v životě opravdu velice vážím!

jak to vidí Adri

Bolo obdobie najprísnejšieho lockdownu. Nikto nevedel čo bude a ako dlho to bude trvať. Toto obdobie nám všetkým dalo čas na to premýšľať a usporiadať si myšlienky. Spojiť sa so samými sebou, reflektovať, čo v živote nám robí radosť, aké sú naše sny. A naopak, i si uvedomiť, čo musíme pre svoje dobro opustiť a nechať ísť. Sama som mala v sebe obrovský chaos, bola tak trochu stratená a netušila kam by ďalej mali viesť moje kroky. Jedno som však vedela, že musím niečo zmeniť, niečo skúsiť, niečo dokázať. Len som ešte nevedela čo.


V tomto období sme s Týnkou pravidelne, aspoň raz do týždňa, spolu trávili home office. Raz sme boli u nej, raz u mňa. Vždy sme si k tomu pripravili nejaké zdravé dobré jedlo a po práci sa išli prejsť alebo si spoločne zacvičili. Vždy sme k tomu preberali hromadu hlbokých tém, spoločne sme premýšľali, ako zlepšiť svoje životy. Premýšľali nad tým, ako byť samé každým dňom lepšou verziou samej seba. Týnka mi v tej dobe bola veľmi veľkou inšpiráciou a motiváciou. Niekým kto je na rovnakej vlne, rozumie mi a v živote ctí podobné hodnoty.


V tomto príbehu je ďalší dôležitý moment. Počas lockdownu som skoro každý deň cvičila jógu, či pilates. Keďže milujem sviečky a atmosféru, ktorú vytvárajú, vždy som si k tomu niekoľko sviečok zapálila. Raz som tak rozmýšľala nad spotrebou - koľko ich vlastne za týždeň miniem. Nasledovali otázky z čoho sú vyrobené, či to, že to dennodenne dýcham v malej garzónke neškodí môjmu zdraviu. A už to šlo samo: Ropa, parafín. Silne parfumované. Toxické. Z dlhodobého hľadiska zdraviu škodlivé. To, čo som si o tom našla sa mi teda vobec nepáčilo. Hľadala som alternatívne zdroje. A našla. Sójový vosk a esenciálne oleje. To je ono, povedala som si. A začala sa tomu aktívne venovať. Nakupovať vosk a oleje, knižky, študovať a inšpirovať sa.

Mám živo v pamäti jeden z tých, ešte stále chladných dní, kedy sme sa prechádzali. Týnka v tej dobe začínala sama doma vyrábať keramiku. V ten deň sme sa rozprávali o svojich plánoch. Týnka o tom, ako by chcela vyrábať keramiku pod svojou vlastnou značkou, o denníku vďačnosti. Ja som sa pohrávala s myšlienkou, že chcem tiež niečo tvoriť, niečo čo mám sama rada – sviečky. Obe sme boli zo svojich plánov nadšené… sršali sme entuziazmom a hromadou nápadov, ktoré sme navzájom zdieľali.

Napadlo nás, že keď to všetko dopadne, mohli by sme urobiť spoločnú kolekciu – sójové sviečky v keramike. Všetko ručne vyrobené. S láskou. Spojením našich predstáv, hodnôt, nášho priateľstva.


V tej dobe sa mi to zdalo ako úžasný,no zároveň na míle vzdialený nápad.

Dnes sa to všetko naozaj deje. ♡





95 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše