Ať už je to hrnek, miska nebo talíř, snažím se v keramice spojovat krásu přírodních materiálů – přirozené struktury hlíny a glazur. Vyrábím minimalistickou, zemitou keramiku, která nekřičí, ale hladí a hřeje.
proč méIKIGAI?
Jsem Kristýna Podruhová a věřím, že každý z nás má možnost dělat v životě to, co nám dává absolutní smysl a cítíme se u toho kompletní. Pro mne je to, kromě mé rodiny, vlastnoruční výroba keramiky – mé IKIGAI.
Tento termín je složeninou dvou japonských slov: iki (生き, což znamená život; žít) a gai (甲斐, v překladu plod; hodnota; užitek; prospěch). IKIGAI je holistický koncept hledání smyslu života a s tím spojených činností, které vedou k pocitu naplnění a uspokojení.
ruční výroba keramiky
Každý jeden kus mé keramiky držím mnohokrát v ruce a pracuji s ním před tím, než je hotov a před tím, než si najde svého majitele. Každý jeden výrobek je originál, na jehož podobu jsem přicházela mnoha pokusy a omyly. Výběrem vhodné hlíny, tvaru a kombinace nekonečných možností současných glazur. Žádný výrobek tedy nebude totožný, i kdybych se sebevíc snažila. I to je pro mne kouzlo ručně vyráběné keramiky – je to vždy záznam jedinečného momentu, má energie a pocit zachycený v čase.
krok 1
Ručním hnětením musím hlínu nejprve zbavit vzduchových bublin tak, aby mi při točení nepraskala a nebortila se.
krok 2
Takto připravenou hlínu si vycentruji na střed hrnčířského kruhu a mokrýma rukama formuji.
krok 3
Vytvořený zárodek výrobku nechám vyschnout, aby byl dostatečně pevný, ale stále opracovatelný.
krok 4
Následně ho naposledy na kruhu ručně upravím, obtočím a vyhladím.
krok 5
Výrobek na pár dní odložím, dokud úplně nevyschne.
krok 6
První výpal v keramické peci obvykle dělám při teplotě kolem 920 °C. Výrobek je poté savý a připravený na glazuru.
krok 7
Po vychladnutí nanáším vybranou glazuru (tenkou vrstvu sklovitého materiálu), která výrobku ve finále dodá barvu a lesk.
krok 8
Druhý výpal v peci (1200–1300 °C) zapečetí glazuru a zpevní výrobek do konečné podoby. Výsledek je ale vždy nejistý a o překvapení není nouze.
můj deník
Velkou součástí filozofie IKIGAI a mého života je element vědomé vděčnosti. I když se v praktikování IKIGAI snažím zdokonalovat, sama často pociťuji touhu si více vědomě vážit lidí, událostí, zážitků, ale i věcí kolem sebe a myslet na to, kým si přeji být pro sebe a pro druhé. Kromě keramiky jsem milovník knih o seberealizaci, lásce či životním poslání. Jednu, která mi chyběla a nikde jsem ji nenašla, jsem se rozhodla stvořit - nejprve sama pro sebe a poté i pro vás. Tak vznikl můj Deník vděčnosti.
